Michal Plíhal a RAKU keramika

Keramika raku je neodmyslitelně spjatá s pitím čaje v Japonsku. Čaj zaujímal důležité místo v životě mnichů a japonské šlechty. Ve 14. století se čajový obřad stal společenskou událostí samurajů a proměnil se v bujaré pití a hazardní hry. Ve stejnou dobu čajový obřad v klášterech pozvolna dostával novou životní filozofii, bližší učení zenovému.

V 16. století přichází nové učení o čaji z úst čajového mistra SEN NO RIKJUA. Nazývá se pravá filozofie čaje a vyznává čtyři nejdůležitější principy.

WA KEJ SEJ DŽAKU

harmonie úcta čistota klid

SEN NO RIKJU hledá nádoby, které by odpovídaly těmto čtyřem zásadám. Zcela se odpoutává od čínského čajového obřadu a hledá klid a rovnováhu v jednoduchosti a kráse, vrací se spět k přírodě, k osvobození člověka.

V dílně mistra ČODŽIRA vzniká první miska, vyrobená naprosto odlišnou technologií. Tato miska splňuje představy čtyř principů čajového obřadu. Tehdejší vládce Japonska TOJOTO MIHO HIDEJOŠI byl velmi nakloněn učení čajového mistra SEN NO RIKJUA a na jeho žádost nechal ČODŽIRA povýšit do šlechtického stavu, aby mohl předstoupit osobně před panovníka a předvést svoje umění. Císaře čajová miska natolik okouzlila, že Čodžirovi věnoval pečeť RAKU. Slovo RAKU v japonštině znamená radost, spokojenost, potěšení. Dílna mistra Čodžira pracuje dodnes.

Keramika RAKU prošla vývojem a rozšířila se do celého světa. Její princip zůstává stále stejný. Nejzajímavější je proces pálení. Z pece plné ohně se vytahuje rozžhavená keramika a prudce se chladí v redukčním prostředí. Při výrobě se misky dotknou všechny živly, a pokud jsou spolu v harmonii miska nejenom, že nepraskne, ale získá neopakovatelnou atmosféru okamžiku. Tento postup se nedá nikdy zopakovat se stejným výsledkem. V čajové misce je ukryt dotek přírody, dar země, energie ohně, závan větru, stopa plodů země, čistota vody. Záleží na každém dotyku a pohybu v čase. Je velkým potěšením držet v ruce misku, v které je zakleto tolik energie v naprosté harmonii. Pokud nám miska ukáže svou tvář, rozhostí se v naši duši klid.

Výsledek ovlivňují podmínky, ve kterých pracují, materiál, který používají a vlastní invence. Kam až se dá při pokusech dojít, záleží na odvaze tvůrce.

Pec na pálení RAKU keramiky různých velikostí a tvarů má rozměry 55 x 50 x 60cm, vejdou se do ní 2 velké mísy najednou, k tomu se mohou přidat i nějaké drobnější věci. Jeden výpal trvá 1,5 hodiny, to je doba potřebná k dosažení požadované teploty. Pálí se na teplotu 1040°C. Výdrž je řízena "pohledem". Při pohledu do pece je vidět, zda je glazura již hladká nebo má ještě bublinky. Když jsou ještě na povrchu bublinky, je nutné výdrž prodloužit a počkat, až se ztratí. Glazura by měla mít hladký a lesklý povrch.

Až v okamžiku, kdy toho docílíme, se může pec otevřít, výrobky vyjmout a začít s tím nejdůležitějším(?) - s redukcí. V této části výpalu se dá spousta barevných efektů získat, ale i ztratit. Moc záleží na tom, v jaké teplotě se každý kus vytáhne. Je důležité vědět, jak se která glazura v určité teplotě chová, jaký efekt chceme dosáhnout atd. Vše je vytahováno pomocí dlouhých kleští, které mají na každém rameni trojjehlánek. Pokud je glazura ještě dostatečně měkká, tři body z kleští se do ní obtisknou. Vzniknou vlastně tři prohlubně v glazuře. Po vytažení z pece jsou výrobky vkládány do redukčního materiálu. Převážně se jedná o dřevěné piliny, obilí, sušené bylinky, trávu, seno, suché listí nebo jehličí. Jde hlavně o to, aby materiál alespoň trochu hořel a mohla vzniknout redukční atmosféra. Díky redukci nenaglazovaný střep zpravidla zčerná (zakouří se). Glazura v redukční atmosféře dostane buď úplně jinou barvu, nebo vzniknou barevné efekty. Škála je široká, od měňavých barev až po jednolitou "měděnou" lesklou barvu. Zde zase záleží na síle redukce a na tom, jaké chemické sloučeniny obsahuje samotná glazura. V tom je celá alchymie a tajemství Raku.

V tomto okamžiku vznikají takzvané krakle. Jedná se o drobné trhlinky v glazuře, kdy se všechny mezerky (trhlinky) zakouří, tím se toto popraskání ještě zvýrazní. Nejvíce jsou pro tuto vlastnost vyhledávány bílé glazury, jsou vhodné pro kontrast bílé barvy a černých trhlinek. Zpravidla se používají speciální glazury vyráběné tak, aby trhlinky snadno tvořily. Lze použít i glazury určené na klasický výpal, ale je nutné zkoušet a zkoušet, výsledek nemusí být vždy totožný se speciálními glazurami.

V redukčním materiálu se výrobky nechají "přiměřeně" dlouho. Záleží na velikosti samotného výrobku. Čajové misce stačí asi 15 minut, ale velké vázy nechávám v pilinách hodinu nebo i déle. Díky zkušenostem se dá odhadnout, kdy je redukce dostatečná. A výrobek není příliš horký na ponoření do vody, která by ho mohla velice snadno roztrhnout a zničit. Voda zastavuje redukční proces, zvýrazňuje krakle a dobarvuje redukční efekty. V této to vypadá, že vše dopadlo dobře, ale nakonec jsou z vody vytaženy jen střepy.....To je právě RAKU. Nikdy neopakovatelný pokus. I když jsou v peci vedle sebe dva stejné kousky, stejně naglazované, tak po dokončení celého procesu je každý trochu jiný.

I když výrobky projdou vodou, stejně jsou velice špinavé, proto nastává čas mytí. Při mytí často dochází k překvapení. Stává se, že "olejové" barevné přechody se ztrácí, nebo barva dostává jiný odstín, nebo se objeví zcela nový barevný efekt. ...Raku...

Po vyschnutí jsou výrobky ještě leštěné (hlavně místa bez glazury). Včelí vosk dodává lesk a hloubku povrchu celého výtvoru.