Eva Mansfeldová (1950 - 2016)

Galerie Art & Heart získala možnost vystavit obrazy Evy Mansfeldové, dnes nejvýznamnější představitelky české variace konkrétního umění a svým způsobem i op artu. Malířky, jejíž originální tvarosloví je založeno na vztazích mezi geometrickými tvary a barvou.

Tvorbu Evy Mansfeldové lze z hlediska umělecké stylu zařadit mezi geometrickou abstrakci, op art či konstruktivismus.

Její obrazy jsou založeny na vztazích mezi geometrickými tvary a barvou, představují permanentní a systematický průzkum zákonitosti vjemů, cílem je vyvolání zrakové iluze pohybu dosahovaného plošnou strukturou a barevností. Bod je stabilita a soustředění, horizontála je symbolem pasivity (ženské lunární kosmické složky), ale také časovou rovinou, na které se odehrává život. Vertikály jsou pojímány jako symbol aktivity (mužské solární složky vzepětí) a v obráceném směřování jako symbol ponoru do lidského nitra, do nevědomí do primárně přírodního a neindividualizovaného. Autorka obohacuje známé představy odvozené z matematických zákonitostí struktur skutečnosti o nové symboly, struktury a zákonitosti. Říká nám, že skutečnost není povrch, ale struktura a že barva je výrazem této struktury na povrchu.

Její výtvarný rukopis je založen na rozmanitosti a hře vnitřních vztahů, která je plná napětí. Samotný obraz se stává ojedinělou vizuální transpozicí energie, vyvolává pocit reálného pohybu či nepřetržité vibrace. Celková tvorba jsou současně lyrické kombinace i smyslově vnímatelným symbolem strukturálních řádů, vždy však směřuje k vizuální poezii a čisté radosti. Jakkoliv jsou rytmické, vždy mají meditativní rovinu. Tím, že téměř vylučuje tah štětcem, je malířčin rukopis více odosobněný, ale o to víc vnáší do obrazu světelnost a barevnou zářivost.


Charakteristika tvorby Evy Mansfeldové očima odborníků

Tvorba Evy Mansfeldové jsou přísné verze architektonických kompozic na zdánlivě chaotickém podkladu, geometrické segmenty dynamicky se střídající s klidnými plochami podřízenými vlastním kompozičním pravidlům a originálnímu způsobu malby i uvolněné rostlinné motivy spojené v názorově vyhraněném poetickém řádu.

Tvorbu Evy Mansfeldové lze z hlediska umělecké stylu zařadit mezi geometrickou abstrakci, op art či konstruktivismus. Její ztvárnění vychází z myšlenkového směru druhé poloviny dvacátého století, jehož základní ideou je pojetí, že "univerzálnost umění sebou nese i univerzálnost tvarosloví".

Její obrazy jsou založeny na vztazích mezi geometrickými tvary a barvou, představují permanentní a systematický průzkum zákonitosti vjemů, cílem je vyvolání zrakové iluze pohybu dosahovaného plošnou strukturou a barevností. Bod je stabilita a soustředění, horizontála je symbolem pasivity (ženské lunární kosmické složky), ale také časovou rovinou, na které se odehrává život. Vertikály jsou pojímány jako symbol aktivity (mužské solární složky vzepětí) a v obráceném směřování jako symbol ponoru do lidského nitra, do nevědomí do primárně přírodního a neindividualizovaného. Autorka obohacuje známé představy odvozené z matematických zákonitostí struktur skutečnosti o nové symboly, struktury a zákonitosti. Říká nám, že skutečnost není povrch, ale struktura a že barva je výrazem této struktury na povrchu.

Dokáže sloučit dav základní typy geometrických ploch a struktur s nutkavou sugescí pohybu vyvolanou zejména pomocí černobílých linií a rastrů, ve kterých programuje výtvarné kódy, umocněné interakcí někdy vyhroceně kontrastních barev, řazených do množin a poté do čtverců, kruhů elips nebo obdélníků. Ale ne vždy, někdy dochází ke vzpouře a linie, detaily či barevné plochy poruší rámec pravidelnosti.

Její výtvarný rukopis je založen na rozmanitosti a hře vnitřních vztahů, která je plná napětí. Samotný obraz se stává ojedinělou vizuální transpozicí energie, vyvolává pocit reálného pohybu či nepřetržité vibrace. Celková tvorba jsou současně lyrické kombinace i smyslově vnímatelným symbolem strukturálních řádů, vždy však směřuje k vizuální poezii a čisté radosti. Jakkoliv jsou rytmické, vždy mají meditativní rovinu. Tím, že téměř vylučuje tah štětcem, je malířčin rukopis více odosobněný, ale o to víc vnáší do obrazu světelnost a barevnou zářivost.